Lóže Templum Sapientiae pracuje v Skotském ritu starém a přijatém

Aby ovšem návštěvník porozuměl, co se výše zmíněným vlastní tvrdí, je třeba osvětlit, co se myslí slovem ritus. Cílem všeho zednářství je naplňování všelidských ideálů a vztah k vyššímu principu – Velkému Architektu Všehomíra. K těmto cílům nicméně může vést více cest, které si neprotiřečí a existují v zednářském světě vedle sebe. Pro představu se dá ritus přirovnat k tomu, co známe z církevní historie jako kláštěrní řehole. Ritus je tedy něco jako program, od kterého se odvíjí identita lóží, a především jejich rituály a ceremonie. Existence různých ritů ve výsledků jen podtrhuje jednotu v názorové rozmanitosti, která je zednářům vlastní. Jednotlivé rity jsou především pomyslnými variacemi na ústřední zednářské téma a jeho jednotu lidskou i symbolickou.

Jedním z těchto ritů je i Skotský ritus starý a přijatý. Patří mezi nejrozšířenější rity celého světa. V obedienci VLČR, kam spadá i lóže Templum Sapientiae, platí spíš za raritu. Utvářel se již od počátku 18. století a postupně byl různými zednáři rozšiřován a rozvíjen. Z těchto důvodů se jedná o velmi barvitý a komplexní přístup k zednářské praxi. Klade důraz především na iniciaci a je charakteristický symbolickou sytostí svých rituálů. Kromě základních tří tzv. modrých stupňů (učeň, tovaryš, mistr) dává svým mistrům možnost iniciace do přídavných stupňů 4–33. Za nejvyšší stupeň je obvykle považován stupeň mistrovský, které je možné iniciacemi různě obohatit o jednotlivé přídavné stupně. V každém ze zmíněných stupňů je možné pracovat a pro každý stupeň existuje uspořádání chrámu a vlastní rituál.